BUDE KONEC SVĚTA?

Srpen 2011.

Ve vzduchu je dusno.Těžko před chaosem bouře.Bouří se příroda,je co nebývalo, není co bývalo.

V Rakousku v neděli odpoledne na jihu vedřiska, na severu sněžná kalamita!

New York částečně vystěhovaný, protože tam řádí Irena.Hurikán.

České hurikány mají české rozměry, nemyslím však, že mají směšně malé a přehlédnutelné následky. Máme tu fanatiky co mají tvořit nové zákony pro naše děti ve školách a doktory, co zneužívají a mlátí jednu svoji asistentku za druhou. Takhle se to celé posouvá?Do stínu. Pomalu se pootvírají různé třinácté komnaty.

 A to máme teprve rok 2011.Což teprve rok příští!To bude mazec!

Když bylo před pár lety zatmění Slunce,celý život zatuhnul do ohlušujícího ticha. Seděla jsem vysoko v horách a dívala se na dočasný konec světa.I mouchy a komáři seděli ani nevrzli,savci se třepali v norách a lid se začouzenými sklíčky směr nebe.Stín tehdy převzal nadvládu, až mrazilo. Temnota otevřela dveře. Tak takhle by to bylo!! Jak křehký je náš život tady, jak závislé naše bytí…Jak málo zmůžeme a jak málo si to uvědomujeme!

Jak a kým jsme vedeni?

Jak,kdy a kam se obrátit, aby děs nenastal?

 Ve svých výcvicích psychoterapie i meditace jsem se učila nejdříve rozpoznat a pak pojmenovat to, co je.Co je teď.Jak to vnímám teď.I minulost prožíváme v přítomnosti. Nehodnotit,jen konstatovat.Když vím, která bije,mohu jednat.Vidět a přijmout, že to, co vidím myslím, jednám,cítím patří mně.Stíny mají obyčejně docela hnusnou podobu.Teprve když je uvidím,uznám a přijmu,může začít obrat.

A pak je Přítomnost a v ní ANO všemu,co je a co přichází. Ozdravná otočka. Nová startovací čára.Kdo se stále dívá dozadu na svůj příběh, táhne ho těžce za sebou,ten jako by šel kupředu pozpátku…..Znovu a znovu přežvýkává dávno pozřené..Znovu a znovu ošetřuje zaplevelenou zahrádku bez plodů..

 Je chaos a zdáli svítá řád.V blázinci slyším jinou melodii. Jinou skladbu Padají diktátoři,co vypadali že diktátoři navždy.Mnoho lidí se probouzí. Hledají. Nachází. Změna v mikrokosmech jako důkaz a následek velké kvalitativní změny, která k nám přichází. Dlouho je šero, ne-li tma a pak to slastné AHA!

Tarotová karta Viselec přibíjí svého hrdinu hlavou dolů,do polohy, ve které sotva může visatec cokoliv jiného než viset. Připoután rigidně k tomu, co bylo, v co věřil, kam dosud pelášil. Visí a šlus. Z kapsy se mu kutálejí všechny nepotřebné drobásky, vše zbytečné, malicherné, marné. Visatec visí tak dlouho, než připluje spásné AHA!Ne JÁ, ale ONO. Třeba se pustit, pustit všeho dosavadního, svého příběhu, svých přesvědčení, ideologií,lpění.Pak se může obrátit a dát hlavu a nohy tam kam patří.Do nebe a na zem.Viselec je natažen mezi pokorou a pýchou.Když tak visí,vidí nepochybně vše z jiné perspektivy.Ústa, která se smějí, jsou z obrácené perspektivy přetvořeny v nevábivý škleb.A přece tatáž ústa!Když nepochopí, může si v netopýří pozici proviset celý život.

Bert Hellinger (86) zakladatel systemických konstelací měl v srpnu v Praze několikadenní dílnu.Je dobré a inspirující vidět noblesní otce zakladatele.

 Mimo jiné dostal otázku :"Co dělat, abych poznala, kdo opravdu jsem.".Odpověď BH:řekni  nahlas : "Jsem pouze jedna mezi mnoha." Taková uzdravující věta.

3 dny konstelací, mouder,příběhů.Čas byl hutný,konstelace se odvíjely pomalu, většinou v úplném tichu.Ve zdánlivém tichu.Bylo slyšet duše, jak spolu jemně hovoří, proces,prostor,příběh byl odevzdán vyšším silám, které vedou a vědí kam a proč.Prostor pro totální odevzdání se.B.H.napojen čekal.Neznal předem řešení.S totální bdělostí se díval a přijímal vedení Zdroje - Ducha - Jakkdochcete.Řešení mnoha příběhů je podobné. Přijetí vyloučených,sjednocení systémů odpuštěním, uznáním přirozené hierarchie - první žena je první žena, matka je vždy matka,vyděděný kriminálník je součástí naší rodiny ,stejně tak jako potracené nebo odmítnuté dítě. Uzdravující pohyb je pohyb ke komplexnosti.

Hned po Viselcovi stojí v tarotové frontě třináctka - Smrt.Číslo šťastné i nešťastné. Jde o to, odkud se podíváme. Smrt vždy nabízí lepší variantu- transformaci.Člověk nadaný na utrpení se může klidně pověsit i ve smrti. Myslím tím rigidní a usilovné držení se staré  masky, protože strach z nového, ze zrodu je horší než přerod. Je to obecná pravda, že mentální strach to umí. Nabobtnat, zneškodnit, ochromit.Mezi starým a novým je vrstvička - možná pořádná vrstva,  kde se bojíme, pláčeme, upadáme do chaosu, beznaděje. Toto je přirozené. Toto je zákon transformace. Motýlovi to dá také pěknou fušku, než se vyhrabe z housenky. Nelze mu zvnějšku pomoct. Když nevydržíme, kuklu s dobrým úmyslem rozškubneme, motýl zemře.(škubou obyčejně pachatelé dobra).

NIKDO SE ZA NIKOHO NEMŮŽE TRANSFORMOVAT.

Na semináři jsme se učili rozumět významu nemocí. Učili startovat ozdravné procesy.Každá nemoc, každý symptom má svůj duchovní rozměr.Nemoc jako průvodce ,učitel na duchovní cestě. Co je to, kdo je to, kdo byl za systému rodiny vyloučen? Zavržen? Koho nemoc zastupuje? Uzdravení jsou kompletní. Mají OK nahoře, dole, napravo,nalevo. Každá část člověka je posvátná.

Cituji : Každý je dokonalý tak jak je,jak byl myšlen tou nejvyšší silou" (Bert Hellinger)

Ta změna, která přichází je v docela malém ,nikoli však bezvýznamném pohybu. Od velkého k malému, od dívaní se sklíčkem na náhlou tmu kdesi daleko, dívat dovnitř.Nechat se vést, učit ze všednosti. Každý okamžik je posvátný.Každý čas je posvátný.Každá bytost…

Představuji si to pohádkově tak, že je Tam, v nebeské míse, v Akaše velikánské těsto, stejné kyprosti a kvality a z něho se odkrojují jednotlivé dušičky, koukají v kartotéce světa kam a ke komu se vydat. Duše se obalí kabátem těla, všichni vyfasují v postatě totéž . 2 ruce,2 nohy, jeden nos atd..A jdou do světa jako do školy.Učit se.Dobrovolné rozhodnutí.Všichni za stejné materie,každý jen jeden z mnoha.

A tady pak, na tomhle světe zapomeneme,co že to tu máme? Dokud nebereme vážně duchovní poselství,ukopneme si o něj zdraví.Nebo jakoukoliv jinou harmonii..

 V Barmě v klášteře Swe-OO-Min jsem se učila ptát se své moudrosti.Proč se děje toto? Co jsem neviděla? Co mám udělat? Jak tomu rozumět?Kam mě to vede? Proč se mi tak moc nechce.

Někdy jsou odpovědi veselé, vtipné,někdy nepříjemné.Ale vždy, když se jimi řídím nebloudím.Z ptaní se mi udělal dobrý zvyk.Odpověď na jedno kliknutí.

 Zdá se, že bude konec  světa.Takového, jak ho známe.Jak jsme zvyklí.Opona se zvedá, je vidět něco nového, jiná úroveň vědění,jiná síla,která se příliš neptá. Plutonská, transformační.Sníh i vedro vedle sebe..

Před pár dny se mě ptal  můj dobrý přítel: Tak jak teď žiješ? Jaké máš téma?Mám ráda tenhle typ otázek. Těšila jsem se na ušlechtilou debatu a se vší opravdovostí a vážností chtěla říct:" Snažím se žít smysluplný život".

Staré zvyky si poskočili, pleskly ušlechtilost před ruku a já s tím mystickým zasněním řekla" "Snažím se žít smyslný život…"

Nu holt nová doba se o to své místo musí pořádně poprat.                                                           

IEN1bHR1c1J�IG�